Základem vývoje života na zemi byly dlouhodobě relativně stabilní životní podmínky. Stejné to bylo i s vývojem moderního člověka – v průběhu 300.000 až 200.000 let před naším letopočtem, v historii země pouhé mrknutí. Do tohoto vývojového období spadají také klimaticky významné události, jako střídající se teplá a studená období. Ta na jedné straně kvůli ledu bránila člověku v jeho šíření, na druhé straně ho podporovala díky pozemním mostům vznikajícím z důvodu snižující se hladiny moře.  Takže na jedné straně nepodporovalo setkání s ledním medvědem v severním Německu právě nízkou hladinu stresu, zato si bylo možné v oblasti dnešního středomoří ušetřit stavbu chatrných dřevěných člunů, protože mnoho ostrůvků ve středozemním moři bylo možné dosáhnout pěšky.

Většího úsilí přizpůsobit se životním podmínkám už nebylo za posledních deset až dvacet tisíc let zapotřebí. Změna způsobu stravování od sběračů a lovců po zemědělce a chovatele dobytka, to vlastně bylo všechno. Přestože to z dnešního hlediska zní arogantně – mírné, předvídatelné klima a stálá kvalita vody, potravy a vzduchu nám mohly zaručit klidný život, kdybychom si ho nezačali vzájemně ztěžovat. Na vrcholu potravního řetězce má lidstvo již jen jednoho – zato ale nebezpečného nepřítele – sebe sama.

Náš moderní vývoj a především období po průmyslové revoluci s sebou přináší masivní změny našeho životního prostředí. Postupné znečišťování půdy a vzduchu a také kontaminace vody a potravin je však poměrně mladým fenoménem – je to sotva o něco víc než 150 let, kdy byl svět ještě v pořádku.

Přirozené záření

Součástí našich přirozených životních podmínek je také fakt, že jsme po celou dobu evoluce lidstva vystaveni záření z přírodních zdrojů. Na jedné straně je to kosmické záření – tedy záření, které dopadá na zemi z nabitých částeček a gama záření z vesmíru. Na povrchu země nás v maximální míře chrání atmosféra a magnetické pole země – již uvnitř letadla ve výšce 10 až 12 kilometrů se však zatížení zářením zvyšuje až 160krát! To je také důvodem, proč se personál v letadlech řadí ke skupinám povolání s nejvyšším středním zatížením zářením. Jisté spojení se zemí tedy v této souvislosti nemá pouze příslovečné přednosti.

Dalším zdrojem záření jsou přírodní radionuklidy (nestabilní, a tím radioaktivní druh atomů) v půdě a horninách. Vytvořily se ještě před vznikem slunečního systému a díky svému dlouhému poločasu rozpadu dnes ještě existují ve znatelném množství. Prostřednictvím půdy se dostávají do vody, rostlin a zvířat, a tím také do naší potravy. Každý člověk v sobě tedy má určité množství radionuklidů a je „přirozeně“ radioaktivní. Zvláštní místo mezi radionuklidy zaujímá vzácný plyn radon, který je zdrojem asi poloviny roční efektivní dávky ozáření člověka ve výši 2,4 miliesvert (msv).

Z neionizujících záření nás provází optické záření sestávající z ultrafialového záření světla a infračerveného tepelného záření slunce a statické elektromagnetické pole země. Tato záření z přírodních zdrojů nás lidi relativně konstantně provází po celou dobu naší evoluce a je pevnou veličinou při hodnocení změn našich životních podmínek. Při hodnocení měnících se životních podmínek tedy musíme mít stále na paměti, že hovoříme o masivních změnách životního prostředí za dobu podstatně delší, než je lidský život. A v souvislosti se zářením z vysokofrekvenčních elektromagnetických polí mobilních telefonů za dobu ani ne 30 let s exponenciálně rostoucím zatížením v průběhu posledních 5 let. Jde o technologický vývoj, se kterým už člověk nemůže držet krok a také nemůže vyvinout schopnost přizpůsobit se. 

Znečištění životního prostředí umělým zářením

Změna a znečištění životního prostředí umělými zdroji záření začíná koncem devatenáctého století – tedy před asi 120ti lety – objevem fyzika Wilhelma Conrada Röntgena a po něm pojmenovaným zářením a v posledních 25ti letech nabývá enormně na dynamice. Podívejme se krátce na spektrum umělého záření vytvořeného člověkem. Nejprve je třeba rozlišit dvě oblasti ionizujícího a neionizujícího záření.

Ionizující záření je označení pro záření tvořené proudem hmotných částic nebo elektromagnetické záření, které je schopno odstranit elektrony z atomů nebo molekul, takže zůstanou pozitivně nabité ionty nebo zbytky molekul. S rozvojem průmyslu, výzkumu a medicíny začal člověk ve zvýšené míře využívat radioaktivní látky a ionizující záření. K přírodním zdrojům záření tak přibyla také řada umělých zdrojů. Použití radioaktivních látek a ionizujícího záření v medicíně přispívá největší měrou k zatížení zářením. Spektrum ionizačního záření sahá od obecné známého rentgenového vyšetření až po využití jaderné síly.

Působení ionizujícího záření na člověka bezprostředně závisí na velikosti jeho dávky. Náš organismus je schopen vyrovnat buněčné ztráty způsobené zářením, rozpoznat takto poškozené buňky a opět nastolit normální stav díky opravným mechanismům, odumření buněk a také imunitnímu systému. Obranné a opravné systémy však mohou selhat nebo mohou být přetížené. Rozhodujícím faktorem je výše dávky ozáření. Z tohoto důvodu je třeba pohlížet na používání ionizujícího záření obzvláště kriticky. Použití v medicínské diagnostice je zcela jistě bez diskusí. Co se týká využití jaderné síly k výrobě energie, po euforii 70. let v posledních 20 letech následoval více méně  uspořádaný postupný ústup. Následky využívání jaderné energie, především „odstranění“, je-li vůbec možné, odpadu z atomových elektráren bude zaměstnávat lidstvo ještě po mnoho generací. Před nedávnem diskutovaný nápad zbavit se tohoto odpadu jednoduše ve vesmíru už je téměř legrační. Představte si, budoucí generace opustí naši zničenou planetu a vyrazí osídlit nové světy, aby potom zjistily, že ty už jsou radioaktivně zamořené naším vlastním odpadem. Z vědeckého hlediska jistě žádný udržitelný scénář, ale v mnoha ohledech jaksi typické pro lidský krizový management.

Sejde z očí, sejde z mysli! Ale je tu…

Přírodní, neionizující záření obklopuje člověka ve formě UV záření, světla, infračerveného záření, elektrických a magnetických polí. A dopředu hned jedno upozornění, než se na tomto místě všichni uklidní, že máme za sebou téma jaderné síly: Mezinárodní agentura pro zkoumání rakoviny (International Agency for  Research on Cancer; IARC) zařadila v roce 2001 nízkofrekvenční magnetická pole mezi možné karcinogeny pro člověka. IARC tedy považuje za možné, třebaže ne pravděpodobné nebo prokázané, že slabá nízkofrekvenční magnetická pole představují omezené riziko onemocnění rakovinou. Toto zařazení bylo v roce 2008 potvrzeno Světovou zdravotnickou organizací (World Health Organization; WHO) – a od té doby nebylo revidováno. Nízkofrekvenční elektromagnetická pole se vyskytují všude tam, kde se vyrábí, vede a používá elektrická energie.

Hodnoty síly elektrických a magnetických polí většiny domácích přístrojů jsou obecně tak nízké, že při běžné době užívání a při obvyklých odstupech (tím je například skutečně míněn fyzický odstup od vaší mikrovlnné trouby – přečtěte si pozorně pokyny k jejímu užívání!) nehrozí žádná újma na zdraví.

Mnoho lidí zneklidňuje skutečnost, že nedokáží odhadnout působení elektrických a magnetických polí na zdraví. I v tomto případě existují jasná doporučení, příp. preventivní opatření: redukce intenzity polí, zkrácení doby působení, zvětšení odstupu od přístrojů a optimalizované vedení proudu.

Upřímně – už jste o tom někdy přemýšleli?

Zprávy v médiích přispívají nejrůznějším způsobem k nejistotě a často používaný pojem „elektrosmog“ vytváří prostor pro spekulace, neboť se při jeho používání nerozlišuje mezi působením nízkofrekvenčních a vysokofrekvenčních elektromagnetických polí.

V pásmu vysokofrekvenčního záření se pohybují mobilní telefonní sítě a vysílací pole rádiové a televizní techniky. V tomto případě se podle mého názoru určitě dá hovořit o vše překrývajícím „smogu“, neboť je díky pokročilému pokrytí sítí neustále přítomen a působí tak na každého z nás, bez ohledu na to, zdali tuto technologii sami používáme. V dnešní době je samozřejmou činností jak sledování televize, poslouchání rádia nebo telefonování mobilním telefonem či surfováni na internetu, tak ohřívání jídla v mikrovlnné troubě. Jen málokdo si přitom uvědomuje, že používá techniku, která pracuje s vysokofrekvenčními elektromagnetickými poli.

Pro další pohled jsou důležité především relevantní frekvence mobilních sítí. Platí totiž zásada závislosti energie na vlnové délce, počtu vln a frekvenci. Elektromagnetické záření je přímo úměrné jeho frekvenci. Čím vyšší je frekvence, tím větší je jeho energie. Podívejme se na vývoj frekvencí používaných během vývoje mobilních sítí počátkem 90. let. Sítě A, B a C z 80. let necháme bez povšimnutí – ti starší mezi námi si asi ještě vzpomínají na „mobilní telefony“, které měly velikost aktovky a byly těžké jako olovo, při jejichž používání se člověk často musel ptát, proč se k nim v duchu koloniálního stylu neposkytuje rovnou také nosič.

Čím vyšší frekvence, tím menší dosah = potřeba více a více 5G vysílačů

Standardu mobilních sítí GSM jsou v Německu přiřazeny frekvence od 890 do 915 MHz a od 935 do 960 MHz (GSM 900) a také od 1.710 do 1.785 MHz a od 1.805 do 1880 MHz (GSM 1800). UMTS standard využívá frekvence od 1.920 do 1.980 MHz a od 2.110 do 2.170 MHz. Pro LTE standard byly původně určeny frekvence v rozpětí od 800 MHz do 2,6 GHz. Německá Spolková agentura pro sítě vydražila v roce 2019 41 frekvenčních bloků z frekvenčního rozpětí 2 GHz a 6,2 GHz pro novou 5G technologii. Hrubým odhadem se tedy dostaneme na více než 6krát silnější frekvenci / energii v průběhu vývoje posledních 20 let. Při tom také platí: čím vyšší frekvence, tím menší dosah. Pro 5G síť je proto zapotřebí mnohem víc vysílačů, aby se pokrylo stejné území!

A zatímco se ještě diskutuje o zdravotních rizicích nových 5G frekvencí v rozsahu od asi 3,6 do 6,3 GHz, je v mnoha místech již realitou nová éra pokroku s ještě 10krát vyššími frekvencemi: frekvence 60GHz se již po celém světě používají k propojení „posledního kousku“ mezi kancelářskými budovami a uzly optických sítí. Odpovídající ustanovení pro tyto frekvence již byla vytvořena pro celý svět. Na rozdíl od frekvencí mobilních sítí jsou volně k dispozici a neobchoduje se s nimi za účelem získání práva na jejich používání.

Technicky vzato je to jistě dobré řešení a také v Německu je definováno využití tohoto frekvenčního pásma. U Telekomu se tato technika nazývá „WTTH“ (wireless to the home) a kromě využití ve firmách se uvažuje i o zásobení soukromých domácností. Tato technologie super WLAN se již používá také prostřednictvím satelitu, například aby byl na zaoceánských lodích zabezpečen přístup k internetu. Vzhledem k tomu, že je energie použitá při této technologii z více než 90% absorbovaná molekulami kyslíku, diskutují již někteří vědci o změně molekuly kyslíku (ne množství kyslíku, které je k dispozici), dokonce s možností narušení koloběhu kyslíku. Lidstvo se tedy intenzivně dále zabývá neustálým zvyšováním intenzity uměle vytvořeného záření ve svém životním prostředí.